Umění jménem detailing

26. října 2018 v 10:57 | Bobeš aka Velký světec rovný nebi

Asi to znáte z internetu, kde se kde kdo vydává za detailera (hlavně pak v zahraničí) a v podstatě celej detailing zakládá a staví na tom, že radí druhým, jak používat kvalitní (tedy značkový a předražený) utěrky, chemii, vosky a další nástroje a to vše ještě korunuje tím, že veškerý procesy zkomplikuje a klade vehementní důraz na to, aby se ke všemu přistupovalo maximálně zodpovědně, vědecky a ultra přesně.

Nic proti tomu, ale…ale jo, vlastně mám proti tomu dost argumentů. Tak za prvý, detailing, pokud se jím neživíte, je hlavně o klidu, pohodě, je to takovej relax a tím relaxem by taky měl zůstat. Ale podle těch rad internetových rozumbradů je detailing spíš stres a studna na peníze, a to je špatně. Za druhý, jak se teda poznají kvalitní věci pro detailing, když to všichni tak propagujou? Já už nějakej pátek datailing dělám a kvalitní utěrka nebo vosk je hodně relativní pojem. Řada rádoby-odborníků posuzuje kvalitu podle ceny, což je ale blbost, protože s věcma na detailing je to jako s vínem - drahá láhev může chutnat dobře nebo i špatně, ale stejně tak i víno za 5 éček (pět "ojro") může bejt výborný a nebo taky dobrý jen na vyplachování hajzlu. Podle ceny a značky se prostě řídit nedá - ne vždycky, protože řada značek, takových těch drahých, si stejně nechává svoje produkty dělat v Číně, pardon v PRC (People's Republic of China), a pak na to napálí vysokou cenu, což na řadu lidí platí jako takovej evokátor vysoký kvality a honosný značky.

Víte, detailing je jako umění - ne, detailing je umění. A já shodou náhod znám několik umělců, a my si teď na dvou z nich něco ukážeme. Umělec, resp. umělkyně číslo jedna, říkejme ji třeba Lucka, má spoustu peněz a za ty si nakoupila ty nejdražší umělecký potřeby. Má opravdu všechno - nejen to, co potřebuje, ale i to, co nepotřebuje a k tomu všemu má ještě i takový ty pičovinky, který jsou k ničemu, ale jsou jakože umělecký a tak si je taky koupila. A tahle umělkyně všeho všudy namalovala jen jeden jedinej obraz, a to ještě není úplně hotovej. Když by se vypočítala cena toho obrazu podle všech těch věcí, co si na malování koupila, tak vychází zhruba na čtyřicet tisíc. Víc už ta holka nemaluje, protože jak jednou sama uznala, má teď tolik věcí (tolik olejových barev, štětců, akvarelových pastelek, kvašových barev, akvarelových barev, designových fixů, profesionálních pastelek apod.), že vůbec neví, čím má dřív začít a co má vlastně malovat. Prostě se utopila v záplavě těch svých uměleckých potřeb, a umělec právě potřebuje na tvorbu čistou a nezatíženou hlavu. Talent ta holka má, o tom žádná, ale prostě všema těma věcma si na sebe vytvořila takovej tlak, že neví, co má dřív a víc používat. Prostě přesně podle zásady, že všeho moc škodí. A tak ta holka už ani nemaluje, ale spíš píše blogy a natáčí videa o pastelkách, vodovkách a barvách a dělá chytrou na internetu…
 
zdroj obrázku: https://www.roadandtrack.com/car-culture/buying-maintenance/
a13149281/larry-kosilla-car-detailing-tools/
 
A pak je tu druhá umělkyně, říkejme jí třeba Zuzka, která naopak těch kreslířských a malířských potřeb moc nemá, ale prostě maluje a maluje moc hezky. Jednak si vystačí s málem, je hodně skromná a dovede si s lecčím poradit, takže si nemusí na všechno kupovat nějakej speciální nástroj. Některý výrobky používá obyčejný (neznačkový), ale některý nástroje má taky značkový, ale takový, který nebyly zase nějak ultra předražený, protože i tady platí, že si můžete koupit barvy za několik tisíc, ale stejně kvalitně malují i barvy za pár stovek. A na Zuzce je vidět, že když je člověk šikovnej, tak si vystačí s málem. Tady naopak zase platí, že méně, mnohdy znamená více. Ale největší roli v tom všem hraje skromnost, ano, to je ta vlastnost, která se dnes a denně zatracuje, zvláště v tom dnešním konzumním světě, talent, šikovnost, diciplína a pevná vůle. No a kromě talentu tohle vše Lucce chybí, proto se to snažila vykompenzovat tím, že si koupila všechno možný a nemožný, ale nikam to stejně nevedlo.

Ostatně když se podíváte na u2b (jůtůb), tak faktem je, že největší a nejdražší uměleckou výbavu mají ti, kteří moc kreslit neumí, a tak jim nezbývá, než si na ty umělce alespoň hrát a rozdávat rozumy a prezentovat alespoň sebe, když už nemůžou prezentovat svoje díla. A naopak lidé, kteří opravdu něco umí, se mnohdy nikde neprezentují a pokud už je vidíte na internetu, tak oni sami zůstávají v pozadí a ukazujou svoji práci, svá díla a mají mnohdy jen ty nejzákladnější nástroje a potřeby, se kterými jsou schopni vykouzlit nádherný věci.

A uplně stejný je to s detailingem - čím víc toho máte, tím víc se v tom utápíte. A cena není rozhodující faktor kvality. Je to zkrátka o talentu, ano i na detiling potřebujete trochu talentu, a pak taky šikovnosti. Šikovnej člověk totiž dokáže i s obyčejným nástrojem divy, kdežto nemehlo i s kouzelnou hůlkou udělá víc škody než užitku. Tak je to!

Z detailingu se stal prostě výnosnej byznys a kde kdo se nám prostřednictvím marketingu nebo detailingových pěšáků (detailerů rádoby-odborníků, tedy prodejců zboží určitých značek) snaží namluvit, že na péči o auto potřebujeme produkty za tisíce až desetitisíce korun. V takovým případě se ale z detailingu stává stres a studna na peníze, a to je špatně. Jasně, firmy chtějí prodávat a vydělávat, ale na druhou stranu - všechno má svoje meze!

Takže závěr je jasnej - je úplně jedno, jaký nástroje (hlavně tedy utěrky, ručníky apod., chemii) na detialing používáte (neplatí to ale zase tak moc na vosky, ale o tom až někdy příště), ale už není jedno, jak je používáte! Já třeba používám jak obyčejnou utěrku z mikrovlánka (z Kiku) za pár desítek kocourkokorun, a mám i značkovou a předraženou utěrku od jedný anglický detailingový firmy za stokoruny a můžu vám říct, že rozdíl mezi těmahle dvěma utěrka je prakticky jen v tý ceně. Když řeknu, že první utěrka stála zhruba dvacku (a byla vyrobená v Číně) a druhá stála skoro dvě stovky (a nikde nebylo napsáno, kde byla vyrobena, což v praxi znamená, že teda taky v Číně), tak můžu s klidným svědomím prohlásit, že ta druhá rozhodně desetkát lepší není. Naopak - když s nima dělám, tak sajou vodu +-/ stejně, absorbujou a rozlešťujou vosk +/- stejně, dělá se s nima +/- stejně a plast nebo hodně měkkej lak při velkym tlaku poškrábou +/- stejně. Takže jsou +/- stejný, tečka.

Takže pokud chcete začít s detailigem a nebo v něm už jedete a šilháte po drahých značkových věcech/nástrojích, můžete to pustit z hlavy - pokud máte talent a šikovný ruce, vystačíte si s málem a obyčejnýma věcma. Drahý věci vám tu práci nijak zvlášť neusnadní a na tom autě to taky poznat nebude, jestli jste ho otřeli či rozleštili utěrkou za pár korun nebo za pár stovek. No a pokud talent a šikovnost nemáte, tak "značkový" a předražený věci už vás taky nespasí.

Detailing je v rukou, ne v předražených nástrojích a produktech.

A hlavně:

Detailing není věda, ale umění, relax a zábava.


Bobeš aka Velký světec rovný nebi
 

Proč vlastně píšu tenhle blog a co jsem vůbec zač

26. září 2018 v 17:13 | Bobeš aka Velký světec rovný nebi
Detailingu se věnuji prakticky od školky. Byl jsem ještě malej kluk, když mě do detailingu (tenkrát to ještě ve skutečnosti nemělo žádnej název) zasvětil můj děda, kterej si vždycky udržoval auto čistý a naleštěný, a kdy jsme na auto patlali nějakou zahraniční leštěnku, která už se dneska snad ani nevyrábí a drobné škrábance jsme rozlešťovali pastou, kterou bych se dneska bál použít i na čištění vany. Pak mě můj strejda zasvětil do práce s tou nenáviděnou a kvůli silikonu opovrhovanou pastou Tempo, ale tady v tu dobu prostě nic lepšího nebylo, a za ty peníze člověk dostal všestrannýho dříče a pomocníka, silikon-nesilikon, takže já na Tempu začínal, a i když na něj ostatní nadávají (a přitom mnohdy nevědomky používají jiný chemický a silikonový leštěnky/vosky, resp. tmely), já ne Tempo rozhodně nadávat nebudu, i když je tam ten silikon, kterej já taky moc nemám rád.

Každopádně tohle všechno se odehrávalo v době, kdy člověk, kterej se staral o auto snažil se odlišit tím, že ho měl čistý a nabjeskaný, působil hlavně jako podivín a mnohdy byl terčem i určitých škodolibých a nebo i závistivých úsměvů a posměšků.


zdroj obrázku: autogespot.com

Ostatně, kdyby Tempo bylo drahý jako některý zahraniční předražený produkty, tak se vsadím, že nikdo ani necekne. Ostatně to je vidět na případu vosku nebo přesněji tmelu od firmy 3M - Paste Wax. Je dost drahej, ale je to zahraniční výrobek, navíc ještě značkovej, takže nikdo ani necekne, že je v něm silikon.

A tohle je přesně ten důvod, proč jsem začal psát tenhle blog - dneska je Internet plnej odborníků na všechno, jejichž rady buď v praxi nefungujou (prostě radí jen na základě toho, že si myslí, že by to v praxi tak bylo lepší) anebo sice fungujou, ale všechno ty rady jen finančně, energeticky a časově komplikujou, takže jsou pak taky k ničemu. Dneska se zkrátka odborník rodí tak, že vezme nějakej léty prověřenej proces a jediný co udělá, že ho zkomplikuje + tak jako vědecky a odborně vokecá. Jenomže život je krátkej a já nemám čas ani peníze, natož pak energii na to, abych si sám sobě všechno komplikoval. A navíc věřím tomu rčení, který říká, že:

"Genialita spočívá v jednoduchosti."

No a právě co se týče detailingu, tak tam se taky poslední dobou roztrhl pytel se všemožnými "odborníky" (a mnohdy i obchodníky) na mytí a voskování aut. Jinými slovy, na Internetu se ohledně detailingu šíří docela dost dezinformací, řada lidí ze sebe dělá detailery-odborníky prostě jen tím, že vezmou nějakej proces, co se týče péče o auto, jenom ho zkomplikujou (finančně prodraží a časově prodlouží) a udělaj ho tak jako vědeckej a hned jsou z nich odborníci a jejich bludy se šíří Internetem jako migranti Středozemním mořem. Dneska totiž stačí mít vosk a utěrku nebo i jen kýbl a mycí houbu, a už se kde kdo považuje za odborníka a kazatele detailingu.

A nebo se jedná o detailery, kteří se detailingem živí a mají ještě k tomu nějakej detailing shop, a tak ať už vědomě nebo nevědomě šíří marketingový pohádky o produktech, který při svojí práci používají a ve svým e-shopu prodávají - prostě byznys.

No a mě tenhle přístup vadí - z detailingu, jakožto zábavy a relaxace pár nadšenců se zase a jen stal byznys, kterej nám prostřednictvím reklamy a detalingových pěšáků (majitelů detailingových e-shopů nebo i lidí, kteří jednou navoskovali auto a rázem jsou z nich odborníci, který tak automaticky získali oprávnění rozdávat rady) se snaží namluvit a přesvědčit nás, že lecco děláme špatně, a že musíme na všechno používat tu a tu drahou proprietu.

Detailing není o předražených produktech a vědeckých postupech - detailing je relax, zábava a koníček pro opravdové automobilové nadšence. Je to stejný jako např…kuchaři. Špatnej kuchař má "luxusní sadu" dvaceti nekvalitních a předražených nožů od Horsta Fuchse nebo jak se ten říšskej slizák jmenuje, a pak tu máme profíka, kterej si v kuchyni vystačí se třemi až pěti noži - víc nepotřebuje, protože šikovnýmu kuchaři to prostě stačí a naopak více náčiní by mu vše jen komplikovalo.

Jinými slovy i detailing je o talentu a svým způsobem je to tak trochu i umění. A kde chybí talent, tam prostě drahé výrobky a nebo i hodně náčiní zkrátka nepomůže. I v detailingu zkrátka platí, že méně znamená mnohdy více.

Já jsem sice taky detailer, detailingu se věnuju od malička, hodně intenzivně posledních deset let, ale neprodávám žádný produkty, nenabízím ani svoje služby - jen mám na starosti takovou menší soukromou sbírku, takže se tady budeme bavit o detailingu trochu jinak. Prostě tak nějak v klidu, pohodě a hlavně neobchodně! Budeme se zaměřovat na detailing (a sem tam si popovídáme i o něčem jinym), kdy se o svoje auto stará člověk prostě sám, a kdy se o něj stará s láskou a proto, že ho to baví a ne proto, aby lovil lajky a nebo byl jen středem pozornosti. Detailing je totiž upřímná a celoživotní láska - ne obchod a ne prostředek, jak na sebe strhávat pozornost.

Bobeš aka Velký světec rovný nebi

Kam dál

Reklama